Mluvíme-li o rodině, jako o základní buňce společnosti, a uvažujeme-li o její důležitosti pro vývoj jedince, i celé společnosti, musíme zmínit také důležité funkce, které rodina má. Napadne nás jistě funkce výchovná, reprodukční, pečující. Má rodina ještě nějaké funkce?

^{ilustrační foto: pixabay.com – White77}

Souhlasím s Blahoslavem Krausem a Věrou Poláčkovou, kteří se k funkcím rodiny vyjadřují následovně:
„Rodina ve svém souhrnu zajišťuje mnoho činností – zabezpečuje své členy hmotně, pečuje o zdraví, výživu a kulturní dědictví, vštěpuje jim morální postoje, ovlivňuje je, usměrňuje, chrání a podporuje. Rodina plní určité role i ve vztahu ke společnosti – je to především reprodukce obyvatelstva, a to jak reprodukce biologická, tak i kulturní.“ (KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V.:  Člověk, prostředí, výchova. s. 79)

Blahoslav Kraus jako další funkce rodiny uvádí:

a) Biologicko – reprodukční  funkci, která má význam jak pro společnost jako celek, tak také pro jedince, kteří rodinu tvoří. Pro svůj zdárný rozvoj potřebuje společnost stabilní reprodukční základnu. Proto je také v jejím zájmu, aby se rodil takový počet dětí, který tyto perspektivy naplní. (KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. s. 81). Dále pokračuje: „ Existencí rodiny je také společensky a kulturně regulována sexualita. Demografický vývoj společnosti má též celou řadu sociálně – pedagogických souvislostí. Počet dětí, které využívají vzdělávací a výchovná zařízení, a jejich charakteristiky vytvářejí specifické požadavky na oblast institucionální výchovy a péče o volný čas dětí a mládeže.“ (KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V.: Člověk, prostředí, výchova. s. 79)

b) Sociálně – ekonomickou funkci, jež chápe rodinu jako významný prvek v rozvoji ekonomického systému společnosti. Její členové se zapojují do výrobní i nevýrobní sféry v rámci výkonu určitého povolání a současně se rodina sama stává významným spotřebitelem, na němž je značně závislý trh. Poruchy ekonomické funkce se projevují v hmotném nedostatku rodin, což v současnosti někdy bývá důsledkem nezaměstnanosti nebo také zvyšování nákladů. Ekonomická funkce dnes přitom zaznamenala určitý posun ve směru návratu k podobě rodiny, která představuje samostatnou ekonomickou jednotku, tedy rodinnou firmu. (KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. s. 81-82). V rámci rodinného systému se pak realizuje řada rozhodnutí týkající se využití materiálních a finančních prostředků, investic, výdajů- přerozdělování v rámci rodiny tak má významný sociální charakter – zdroje i výdaje mají odlišný charakter. Rodina se zde chová jako autonomní systém s výraznými prvky solidarity. (KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V.: Člověk, prostředí, výchova. s. 80).

c) Ochrannou funkci, spočívající v zajišťování životních potřeb nejen dětí, ale všech členů rodiny. Po roce 1990 je rodina na této funkci více zainteresována a očekává se od ní větší spoluúčast na jejím plnění.

d) Sociálně – výchovnou funkci, mluvící o rodině jako o první sociální skupině, která učí dítě přizpůsobovat se životu, osvojovat si základní návyky a způsoby chování běžné ve společnosti. Ústřední úlohou socializačního procesu v rodině zůstává příprava dětí a mladistvých na vstup do praktického života. (KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. s. 82 – 83).

Pokračuje: „Socializací v rodině rozumíme především proces působení rodiny na své členy v celém souhrnu jevů a procesů: ekonomických, sociálních, kulturních, mravních, estetických, zdravotních a jiných. Ústřední úlohou socializačního procesu v rodině zůstává příprava dětí a mladistvých na vstup do praktického života. Dítě od narození a po celou dobu života v rodině přijímá velmi široké spektrum nejrůznějších informací a aktivně je zpracovává v souladu se svými přirozenými vlohami, biologickými a psychickými potřebami, se svými zkušenostmi, ale i s hodnotovými orientacemi a vzory, jimiž jsou pro dítě především rodiče a starší sourozenci. Dítě v socializačním procesu tedy nezůstává pasivním článkem, uplatňuje také svou vůli, své zájmy, přání, orientace. Rodinná socializace je v rozhodující míře nejen prostorem pro socializaci dítěte a v převážné míře také dalších členů rodiny, ale je také modelem pro osvojování sociálních rolí muže a ženy, otce a matky, a tak se promítá do budoucí reprodukční rodiny dětí.“ (KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V.: Člověk, prostředí, výchova. s. 80 – 82).

e)  Rekreační, relaxační a „zábavnou“ funkci, která hovoří o rodině jako také o instituci, která by měla pamatovat na rekreaci, relaxaci a zábavu. Aktivity tohoto typu se týkají všech členů rodiny, ale po děti mají význam největší.

f) Emocionální funkci, jež je pro rodinu zásadní a nezastupitelná. Žádná jiná instituce nedokáže vytvořit podobné a tak potřebné citové zázemí, pocit lásky, bezpečí a jistoty, a tak podstata a smysl nemohou být nikdy proměněny. (KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. s. 83).

Tento článek má za úkol pomoci si uvědomit, jaké funkce má instituce rodiny. Ukazuje se, že rodina má velký vliv na to, jak vypadá naše společnost, také na vývoj osobnosti jedince, poskytuje člověku pocit, že někam patří, zasahuje do ekonomiky státu, zajišťuje život budoucích generací. Tyto a její další funkce hovoří ve prospěch rodiny a jejího lepšího postavení  ve společnosti. Jistě se shodneme na tom, že rodinu je potřeba chránit a podporovat.

Použitá literatura:
KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 216 s. ISBN 978–80–7367–383–3.

KRAUS, B., POLÁČKOVÁ, V.: Člověk, prostředí, výchova. 1. vyd. Brno: Paido, 2001. 199 s. ISBN 80–7315–004-2.