Jak ze svého potomka vychovat delikventa Miminka a děti, Mládež, Rodina

V knize od G. Gilberta O dětech a výchově, o níž jsme se již na stránkách zmiňovali, najdeme podkapitolu „Jak ze svého potomka vychovat delikventa“.

dislike
ilustrační foto: pixabay.com – PublicDomainPictures

Autor uvádí několik chyb, které dělají rodiče a vychovatelé a které vedou k delikventnímu chování jejich svěřenců. Jde o poučnou kapitolku, proto ji uvádím.

Spisovatel mluví o následujících činech, které vedou k delikvenci dítěte:

  • Okamžitě mu všechno dejte.
  • Nikdy mu neříkejte „ne“. To by ho traumatizovalo.
  • Netrestejte ho. A pokud jednou podlehnete pokušení ho potrestat, hned to s omluvou a velkou pusou na čelo vezměte zpátky.
  • Hlavně nešetřete společnost, v níž žije. Dělá mu náramně dobře, když vidí, že je všechno pitomé, idiotské, zbytečné a rozkladné. Nikdy nevyzdvihujte nic, co se společnosti daří a co je na ní dobré.
  • Bez obav se před ním hádejte, milí rodiče. Až se jednou rozejdete, tak ho to nezaskočí. Bude na to připraven dlouho dopředu.
  • Klidně mu opakujte, že když se mýlíte, mohou za to „ti druzí“, ovšem vy nikdy. Brzy se naučí tvrdit, že veškerou odpovědnost za všechno špatné, čeho se dopouští on sám, nese společnost a ti druzí.
  • Nebraňte mu pouštět si televizi nebo brouzdat po internetu, kdy ho napadne, ve dne nebo v noci. Jeho srdce a mysl bude zaměstnávat video a zvuková aparatura.
  • Pokud bude vaše dítko drzé na učitele a ten ho ve škole pošle za dveře, nenechte si to líbit, hned za tím přehnaně přísným pedagogem zajděte a přímo před svým potomkem mu řekněte pěkně od plic všechno, co si myslíte o jeho zneužívání moci.
  • Nedávejte svému potomkovi žádnou mravní nebo duchovní výchovu. Nechte na něm, aby si zvolil, co mu vyhovuje, až na to bude mít věk.
  • Nikdy po něm nežádejte, aby pomáhal s domácími pracemi, a když zasedne ke stolu, pozorně si vyslechněte jeho kritické připomínky k jídlu.
  • Povaluje se v osmnácti až dvaceti letech na gauči a odmítá hnout prstem? Nezasahujte. Ještě si potřebuje užít teplo domova.
  • Říkejte mu, že nenajde práci kvůli cizincům, kteří ho připravují o chleba.
  • Dávejte mu důstojné kapesné. Kdyby měl míň než kamarádi, znamenalo by to pro něj hrozné ponížení.
  • Když zjistíte, že vám peněženka „zeštíhlela“ a pár bankovek nebo že u vás doma záhadně mizí alkohol, popřípadě jsou stále plné popelníky, nic neříkejte. Obrňte se trpělivostí, časem to přejde…
  • Pokud vám jednou zatelefonují z policie, abyste se dostavili na služebnu, protože vaše dítě přechovává drogy nebo se dopustilo loupeže, prostě jen řekněte: „To je jeho problém“ a pokuste si vzpomenout na všechno zlé, co se vám z vašeho syna nebo dcery nepodařilo vytahnout…

(GILBERT, G.: O dětech a výchově. s.  24-26).

Vidíme, co vede ke špatnému chování mládeže. Jak často v něm rodiče a vychovatelé svým jednáním přispívají. Jestliže se vyvarujeme výše daným chybám, nejenže zajistíme prevenci delikventního chování, ale vychováme z dětí zodpovědné a vyrovnané osobnosti.

Pramen:  GILBERT, G.: O dětech a výchově. Praha: Portál, 2009, 96 s.

ISBN 978-80-7367-609-4.

Leave a Reply