Má uzavření sňatku v dnešní době smysl? Je svatební smlouva jen nedůležitým papírem? Rodina, Sex a vztahy

V následující úvaze se budu zamýšlet nad smyslem uzavírání manželství v dnešní době a pokusím
se zodpovědět otázky položené v nadpisu.

sňatek manželský
ilustrační foto: pixabay.com – SFPhotographer

Stále více se ve společnosti objevují páry, kteří spolu žijí “jako manželé”, aniž by uzavřeli sňatek. Mladé páry nevidí smysl svatby, a když, tak si všímají toho vnějšího – krásných šatů, slavnostní hudby, dbají na to, aby svatebčané netrpěli na hostině hlady, aby vše dopadlo podle toho, jak si to naplánovali. Ano, ke svatbě nepochybně vše toto vnější patří a má to svůj význam, ale je pouze toto tím, co činí svatbu jedním z nejdůležitějších okamžiků života těch, kteří se pro ni rozhodli? A má v dnešní době vůbec smysl sňatek uzavírat? Proč? Ozývají se názory typu: máme se rádi, chceme spolu žít, nepotřebujeme na to “papír” nebo také: svatba je finančně náročná a koneckonců svobodná matka je na tom ekonomicky podstatně lépe než matka vdaná, apod.

Já si myslím, že přes všechny námitky, které k nám zaznívají, mají stále sňatky smysl, možná, že v dnešní době mnohem větší než před lety. Pokusím se obhájit tento svůj názor.

Troufám si říct, že páry, které spolu uzavřeli manželství, jsou stabilnější než ty, kteří spolu žijí “jen tak”. To, že s někým uzavřu sňatek, automaticky neznamená, že manželství bude bez problémů a bude na celý život. I když člověk vstoupí do manželství, ať už civilně či církevně, vždy se objeví problémy, těžkosti a vždy bude nutné je řešit. Ale šťastné manželství nespočívá v absenci krizí, ty navštěvují každé manžele. Podstata je v tom, jakým způsobem manželé dokáží tyto krize řešit. Myslím si, že lidem žijícím v manželství se problémy řeší o něco lépe. Sňatkem totiž jeden druhému slíbili společný život, vyjádřili před svědky, i před veřejností, že to spolu myslí vážně. Cítí podle mě pak větší zodpovědnost za toho druhého, než kdyby sňatek neuzavřeli. Právě role svědků a okolí zde hraje nezastupitelnou roli.
Ano, i lidé, kteří spolu žijí, aniž by se vzali, si mohou slíbit lásku, úctu a věrnost, ale jistě mi dáte za pravdu, když řeknu, že existuje určitý rozdíl mezi tím, když někomu něco slíbím v soukromí mezi čtyřma očima a mezi tím, když někomu něco slíbím před veřejností. Slib daný před ostatními se podle mě lépe dodržuje – člověk cítí větší zavázanost, zodpovědnost a snad I povinnost danému slovu dostát. A tato zavázanost, zodpovědnost či povinnost je tím, co nutí problémy ve vztahu řešit, a ne od nich utíkat při první příležitosti. Vědomí veřejně daného slibu může znamenat větší motivaci k řešení problémů a krizí, které se objeví v každém vztahu. Toto vědomí se může stát určitým poutem, které pomůže snáze překlenout krize. Společný život bez svatby nemá žádnou “kotvu”, nemá žádné zaštitění v nějaké instituci, která by pomohla udržet vztah i přes problémy, jako je tomu v případě manželství . A tak se tyto vztahy rychle potápí hned, když přijde první potopa. Tito dva lidé se sobě navzájem necítí tolik zavázáni, v období neklidu rychle zapomenou, co si vlastně slíbili, a rozejdou se.
A závěrem bych se pokusila o malé přirovnání.

Manželství bych přirovnala k lodi, na které proplouváme bouřemi, a i když se občas objeví v plachtě díra, neznamená to, že se hned potopíme. Sňatek je pak kotvou k této “lodi manželství”, díky níž nenarazíme na úplné dno a která nás chrání před ztroskotáním. Zatímco život “na psí knižku” bych přirovnala k nafukovacímu člunu . Nemá nic, co by ho pevně ukotvilo, a když přijde bouře, rychle se potopí.

Svatba dává manželství sílu počkat až za mraky vysvitne slunce, kdežto ve volném svazku lidé vidí jen ty mraky a dříve než vůbec může vysvitnout slunce,rozejdou se každý za svým.

Leave a Reply