Černý kašel, latinsky Pertussis, je bakteriální onemocnění, které způsobuje Bordetella pertussis. Jedná se o čistě lidský patogen, tedy nenapadá jiné organismy. Onemocnění trvá několik týdnů, proto se v některých zemích setkáváme také s názvem „kašel sta dní“. Do doby, než bylo zavedeno očkování, byl černý kašel považován za jedno z nejzávažnějších onemocnění u kojenců a dětí.

^{ilustrační foto: pixabay.com – condesign}

Spolu s povinným očkováním se výskyt tohoto onemocnění výrazně snížil. Avšak v posledních letech lékaři opět hlásí jeho návrat. Nemoc probíhá jako dávivý kašel, přičemž nadechování postiženého někdy může připomínat kokrhání kohouta. Dávivý kašel je pak také provázen vysokou horečkou, okolo 40 stupňů. Nejvyšší výskyt onemocnění je tradičně v rozvojových zemích, zejména tedy na africkém konitnentu. Ale poslední dobou se černý kašel nevyhýbá ani střední Evropě.

Něco málo z historie

Černý kašel se jako onemocnění poprvé objevuje až ve středověku. Tedy jistota to není stoprocentní, nicméně ačkoliv se našla spousta medicínských záznamů i z hlubokého starověku, nikde není o podobném onemocnění žádná zmínka. Naproti tomu se na pomezí středověku a novověku, tedy někdy v 15. století v literatuře objevují první zmínky o podobném onemocnění(první r.1414 ve Francii). Nejspíše někdy v té době došlo ke zmutování bakterie Bordetella bronchiseptica, patogenu ze zvířecí říše. Jisté je, že o necelých sto let později se setkáváme s první opravdu rozsáhlou epidemií černého kašle, která v 16. století zachvátila tehdejší Francii (1578). S podobnými epidemiemi většího či menšího rozsahu se pak potýká v 17. století zejména Anglie.

Ale s indexem nakažlivosti od 50 do 100% se nemoc nevyhýbá ani dalším oblastem Evropy. Epidemie se opakovaly v několikaletých cyklech vždy na jaře a předjaří. Nemoc byla charakteristická svou zhoubností pro kojence a batolata. Mateřské mléko sice jistou ochranu poskytuje, ta ale vůči černému kašli přestává po 6 týdnech od porodu působit. Nakažlivost byla vysoká – nemoc se přenáší kontaktem s nemocným, ale i vzduchem až do vzdálenosti 150 cm od nakaženého. Jinak bakterie ve vnějším prostředí rychle hyne. Před zavedením očkování černým kašlem běžně onemocnělo 20% kojenců a dokonce 60% dětí ve věku 1-4 let. Během let onemocnění získalo mezi lékaři název „intenzivní kašel“. A dlouho nikdo nebyl schopen přijít na žádný způsob účinného boje proti nemoci.

Až s rozvojem moderní techniky a vědy mohl belgický lékař Jules Vincent Bordet slavit úspěch – v roce 1906 objevil ve slinách a hlenech nakažených dětí původce nemoci – bakterii, která se dnes jmenuje po svém objeviteli. Cesta k účinnému zásahu proti nemoci tak byla mnohem jednodušší. Ale přeci jenom to ještě trvalo dalších šest let, než byla konečně v roce 1912 poprvé představena vakcína proti černému kašli. Tato se však zpočátku používala zejména k léčbě. Její užívání jako preventivního prostředku začalo až v roce 1923. Nejdříve samozřejmě na pokusném vzorku dětí.

Černý kašel na našem území

Na našem území byla úmrtnost na černý kašel obrovská ještě v 19. století. S nástupem moderních léčebných postupů, spolu s lepším dodržování základní hygieny počet mrtvých klesl, přesto však šlo stále o vysoká čísla. V roce 1925 bylo zaznamenáno 1775 úmrtí na černý kašel. V prosinci 1958 vstoupil v platnost zákon o očkování proti infekční nemocem a od ledna 1959 bylo v tehdejší ČSSR zahájeno plošné povinné očkování trivakcínou (vyvinuta v USA). Tři roky před očkováním bylo evidováno více než třicet tisíc případů onemocnění černým kašlem. Po zavedení očkování počet klesl na necelých tisíc případů. V roce 1975 to bylo pouhých 16 nemocných.

Ale to už se dostáváme k dalšímu problému. Černý kašel totiž na životě ohrožuje zejména kojence a batolata, avšak onemocnět jím mohou i dospělí. U nich je průběh díky plně vyvinutému kašlacímu reflexu, spolu s absencí horečky, přeci jenom znatelně snesitelnější. Často se projevuje jako klasický kašel, provázený nachlazením, akorát trvá mnohem déle. Ale i u dospělých může vyvolat potíže – u zhoršeného průběhu onemocnění může vyvolat takový záchvat dusivosti, že se postižený pozvrací. Ženy mohou mít problém během záchvatů kašle udržet moč.

Přesto se spolu s častějším výskytem černého kašle v poslední době ozývá zejména názor, že lékaři opět začali o tomto onemocnění více uvažovat. Spolu s tím dnes není vůbec problém udělat rozbor slin a hlenů pacienta a zjistit tak konkrétní problém. Možná, že právě tohle je zdroj nárůstu počtu nemocných. Ono jich není více, jen jsme o nich předtím nevěděli. Také je nutno podotknout, že podobně zajímavý nárůst proběhl na konci šedesátých let, kdy už byla proočkovanost obyvatelstva dost vysoká. Nyní se údajně blížíme ke stejným číslům, co se týče počtu nemocných.

Největší problém je zejména v podcenění prevence – lidé i lékaři jsou ukolébáni pocitem bezpečí, plynoucím z očkování, a neberou pak tato onemocnění vážně. Pak je jasné, že vzhledem k velké nakažlivosti a špatné informovanosti se počet nakažených může nárazově znatelně zvýšit. Jedná se sice o „pouhý“ kašel, avšak je to kašel tak urputný, že někdy mechanický tlak při vykašlávání může vést až ke krvácení do kůže, spojivek či mozku. Černý kašel se v dnešní době léčí širokospektrálními antibiotiky. Nakažený, u kterého je léčba započata včas, přestane být zdrojem nákazy a dojde ke zmírnění průběhu nemoci. Onemocnění ale zcela zabránit nejde a léčba trvá zhruba 14 dní.