V dnešním příspěvku se zamyslíme nad dysfunčkčními rodinami. Jako dysfunkční rodiny označujeme ty, jejichž vztahy nejsou harmonické. Problémy v těchto rodinách jsou hlubší než v rodinách harmonických a samotní členové těchto rodin nejsou schopni sami se s nimi vypořádat.
ilustrační foto: pixabay.com – Gilmanshin
Uvěďme si několik typů dysfunkčních rodin. S mnohými z těchto typů rodin se v dnešní společnosti často můžeme setkat. Následující dělení je podle Z. Heluse a uvedla ho O. Zelinková ve své publikaci Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program.
Mezi dysfukční rodiny patří:
– nezralá rodina příliš mladých rodičů, kteří řeší především problémy související s hledáním sebe samých a svého místa ve světě;
– přetížená rodina nemusí trpět jen přetížeností pracovní, ale též přetížeností nejrůznějšími konflikty v rodině i na pracovišti, starostmi o nemocné v rodině, citovým strádáním, bytovými a ekonomickými problémy;
– ambiciózní rodina směřuje k uplatnění osobních ambic rodičů, jejich hodnotová orientace směřuje k vlastní kariéře, vysoké materiální úrovni života celé rodiny; rodiče mají pocit, že to vše musí dělat pro zabezpečení svých dětí; většinou si nepřipouštějí, že jejich děti citově strádají a je velmi obtížné je o tom přesvědčit;
– perfekcionistická rodina požaduje po dítěti vysoké výkony, bez ohledu na jeho možnosti, zájmy a harmonický rozvoj;
– autoritářská rodina se vyznačuje přikazováním, dirigováním, častými tresty bez ohledu na potřebu dítěte samostatně a spontánně se vyjadřovat, nést odpovědnost;
– rozmazlující výchova se projevuje tendencí za každou cenu dítěti vyhovět, nestavět mu do cesty překážky; protekcionismus se může projevit bojovným chováním na ochranu dítěte, zaujímáním spolutrpitelských postojů (pasivní přijímání pocitů ukřivděnosti nebo rodiče zaujímají vůči dítěti postoje podřídivosti (dítě ovládá rodiče a diktuje jim);
– rodina liberální a improvizující trpí nedostatkem řádu a programu, dítě trpí nepřiměřenou volností;
– odkládající rodina přenechává výchovu prarodičům, dalším příbuzným a známým a narušuje tak citové zrání dítěte;
– v disociální rodině jsou narušeny vnější vztahy (izolovanost nebo konflikty s okolím) nebo vnitřní vztahy mezi členy rodiny; nemusejí to být pouze konflikty v rodině, ale též oslabení vztahů a izolovanost. (ZELINKOVÁ, O.: Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. s. 119-120).
Rozdělení dysfunkčních rodin podle Z. Heluse je velmi aktuální a objasňuje mnohé příčiny problémů dnešních rodin. Můžeme si přát, aby rodiny byly ochotny a schopny tyto příčiny odstraňovat a aby se znovu ve společnosti objevovalo více rodin harmonických, než dysfunkčních.
Pramen:
ZELINKOVÁ, O.: Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. 2. vyd. Praha: Portál, 2007, 208 s.
ISBN 978-80-7367-326-0.
