Podělím se s Vámi o zkušenost s rekonstrukcí dřevěného nábytku.
Můj příběh se odehrává přibližně rok zpátky. Zbývaly asi dva měsíce do narozenin mé matky, a já se, jako vždy, nedokázala rozhodnout jaký dárek jí asi tak pořídím. Vzpomínám si, že v tu samou dobu se má dlouholetá kamarádka stěhovala do nového bytu, a potřebovala pomoct vystěhovat nábytek, který v bytě zbyl po předešlých nájemnících. Nebylo toho moc, ale jedna věc mě tam zaujala. V předsíni stála masivní komoda. Byla sice už stará a ošuntilá, ale s trochou péče by mohla vypadat jako nová.
Aby jste věděli, má matka miluje nábytek ze dřeva. V ložnici má obrovskou masivní skříň, do které jsem se jako malá schovávala. Později tu skříň natřela bílou barvou a předělala si ložnici do světlých barev. Pamatuji si, jak mi jednou řekla, že by chtěla více takového nábytku, ale že nikde nemají přesně takový, který se jí líbí. Takže by to byl dokonalý dárek.
Když jsem tak stála v kamarádčiným bytě, napadlo mě, že je to perfektní dárek k narozeninám. Sice to bude chtít více práce, ale bude to stát za to. Poprosila jsem teda kamarádku zda bych si ji nemohla vzít, a pokud by za ní něco chtěla, tak jí klidně zaplatím. Nic ode mě nechtěla a tak jsem začala plánovat. Nejdříve jsem se musela domluvit se strýčkem jestli mi s komodou pomůže. Druhý den jsme se tedy vrátili do bytu pro komodu, kterou jsme museli naložit do dodávky. Cestou jsem se modlila, aby se jí nějak nepodařilo spadnout, nebo aby se jí nějakým zázrakem neulomily nožičky. Jakmile jsem dojeli na místo, šla jsem komodu zkontrolovat.
Po zjištění, že nožičky se sice neulomily, za to všechny jejich hrany byly otlučené, jsem se rozhodla ty staré vyhodit a přidělat tam nové. S tím vším mi pomáhal strýček, protože dělal nějaký čas truhlařinu, takže se mi to hodilo. Na komodě jsme se společně nadřeli. Museli jsme udělat čtyři nové nožičky, obrousit celou komodu, aby jsme z ní sedřeli starý červený lak, a pak už ji stačilo jen natřít a znovu nalakovat, aby barva držela. Komoda měla čtyři šuplíky, tak mě napadlo, že koupím nová madla. Ještě před jakoukoliv úpravou jsem si komodu vyfotila, abych to poté srovnala s konečným výsledkem. Musím uznat, že se nám to povedlo a jak se ukázalo, tak se nám to potvrdilo.
Byl to dokonalý dárek, obzvlášť pro mou matku. Asi bych lhala, kdybych tvrdila, že jsem se nebála, že se jí nebude líbit, ale bála jsem se zbytečně.
Tahle zkušenost mě naučila nebát se do něčeho pustit. Ze začátku jsem se bála s komodou cokoliv udělat, abych naopak něco ještě víc nezkazila, ale jak jsem zjistila, tak stačí jen dávat pozor a vůbec se toho nebát.