O potratu (aborci) se mluví často. Fenomén, o kterém se příliš nehovoří, jsou následky umělého potratu. Souhrn těchto následků je odborníky nazýván postabortivní syndrom (PAS).
ilustrační foto: pixabay.com – mijoko
Uveďme si definici postabortivního syndromu, neboli traumatu po potratu. Jedná se o soubor psychických příznaků, které mohou nastat jako důsledek po prožití potratu.
Postižení se v první řadě týká žen, které potrat podstoupily, ale ohroženi jsou též muži a stejně zúčastněné lékařky, lékaři a ošetřovatelé.
K psychickým důvodům tohoto onemocnění patří masivní potlačení prožitého. Příznaky se rozvíjejí někdy až po delší době po potratu.
Autoři knihy Proč pláčeš, Miriam říkají: „Duševní zranění při postabortivním syndromu se podobá časované bombě, kterou uvedeme do vlastního života, a někdy dojde k explozi.“ (Proč pláčeš, Miriam. s. 9)
Dále je prověřeno na základě zkušeností kompetentních odborníků, že čistá psychoterapie není schopna řešit problém viny. Zdá se tedy, že musí dojít ke spojení psychoterapie a duchovní péče.
Mezi možné příznaky postabortivního syndromu patří:
- příznaky jako při poúrazovém šoku;
- poruchy spánku, děsivé sny;
- upřené pozorování těhotných žen a malých dětí nebo panický strach při pohledu na ně;
- nekontrolovatelné přání „napravit“ zážitek potratu pomocí rychlého znovuotěhotnění (a eventuálně dalším potratem);
- neschopnost soutředit se, hyperaktivita;
- nepřiměřené emocionální reakce na zvuk vysavače, při spatření kojence, tělesné reakce jako pocení, hysterické výkřiky;
- otupení citů (“robot feeling“ – chovat se jako robot);
- nutkavé znovuprožívání potratu (“instrusive memory“ – dotěrné vzpomínky): agresivita vůči otci dítěte (“zploditel“), potratáři, všem mužům a vůči sobě samé;
- pokus o sebeospravedlnění zasazováním se buď pro, nebo proti potratu, pokus přimět jiné ženy k potratu (nebo je před ním varovat);
- vícenásobné potraty;
- frigidita nebo jiné sexuální poruchy, vstupování do vztahů, kde je vykořisťována, nebo extrémní promiskuita (“Nic jiného si nezasloužím!“), poruchy v mezilidských vztazích a časté rozchody s partnerem;
- dlouhotrvající pocity ztráty a prázdnoty;
- deprese;
- pocity viny, nemravnosti, zatracení (“To mi Bůh nemůže nikdy odpustit!“);
- strach z potrestání tím, že se ostatní děti zraní;
- těžké poruchy sebevědomí, agresivita namířená proti vlastní osobě v různých formách;
- nadměrné požívání léků, alkoholu a drog;
- sebevražedné sklony, pokusy o sebevraždu (demonstrační nebo i skutečnou).
Seznam následků sestavila mnichovská poradna podle amerických terapeutů (mj. Davida Readona a Susan Stanfordové) a vlastních zkušeností z poradenských rozhovorů.
Co se týče procesu uzdravování postabortivního syndromu, v žádných spisech pro něj není uveden teoretický základ. Autoři knihy Proč pláčeš, Miriam na základě svých poradenských zkušeností sestavili program, kterým doprovází postižené při procesu uzdravování. Sami říkají, že jimi používané postupy k léčbě postabortivního syndromu
se zakládají na modelu lidského myšlení, chování a vztahů a že tyto techniky vypracovali s Boží pomocí.
Jejich proces uzdravování zahrnuje šest kroků. (Upozornění: Popis kroků je zjednodušený, jejich plné znění najdete v knize Proč pláčeš, Miriam. s. 74-75).
Proces uzdravování zahrnuje:
- Zopakování dramatu a nové zinscenování původního traumatu, zapříčiňujícího konflikt.
- Naučit se novým způsobům chování a myšlení.
- Získat nový úsudek.
- Vyrovnat se se smutkem nad tím, „co by mohlo být“.
- Obnovení a navazování realistických vztahů.
- Přijetí a provedení „alternativního plánu“.
Autoři dodávají, že když se nejprve vybudují realistické postoje k budoucnosti a vytvoří navzájem se podporující vztahy, pak může dojít i ke smíření, a sice se sebou samým, s jinými a s Bohem. Spolu se smířením přichází i schopnost obracet se smysluplně a důvěryhodně k ostatním a nabízet jim pomoc a uzdravování. (Proč pláčeš, Miriam. s. 75)
Tolik základní informace k postabortivnímu syndromu. Je škoda, že se o tomto fenoménu více mlčí, než mluví. Kéž by měly matky k dispozici všechny objektivní informace, když rozhodují o životě svých dětí.
Pramen:
PROČ PLÁČEŠ, MIRIAM z německého originálu „Myriam … warum weinst Du?“ přeložila Kateřina Ucháčová, vyd. Hnutí pro život ČR, o.s. 2. vyd., Praha: 2007.
ISBN 80-239-7524-2.
