Dnes Vám nabízím dva pohledy českých sociologů na význam rodiny ve společnosti.
ilustrační foto: pixabay.com – PublicDomainPictures
Autorem prvního z nich je Oldřich Matoušek, který říká:
„Rodina odedávna existuje proto, aby lidé mohli náležitě pečovat o své děti. Kromě toho, že je rodina biologicky významná pro udržení lidstva, je také základní jednotkou každé lidské společnosti. Reprodukuje člověka nejen jako živočicha, zprostředkuje mu vrůstání do jeho kultury a společnosti. Rodina krom toho propojuje generace, vytváří mezi nimi kontinuitu a pouta solidarity. Rodina je prvním a dosti závazným modelem společnosti, s jakým se dítě setkává. Předurčuje jeho osobní vývoj a vztahy k jiným skupinám lidí. Rodina dítě orientuje na určité hodnoty, vystavuje ho určitým konfliktům, poskytuje mu určitý typ podpory. Tímto způsobem osobitě zabarvuje to nejpodstatnější, co dítěti předává – sociální dovednosti, bez kterých se ono v dospělosti neobejde. Bez osobního, vysoce angažovaného zaujetí rodičů na osudu dětí by se děti vychovat nedaly.
Model rodiny tvořené rodiči, jejich dětmi, případně prarodiči vykazuje neobyčejnou stabilitu ve všech epochách vývoje lidstva a ve všech známých současných společnostech. Prakticky neexistuje žádný typ společnosti, který by se neopíral o rodinu jako o svůj základní článek.
Schopnost rodiny vychovávat děti a vyrovnávat se s těžkostmi je závislá na tom, jak je rodina napojena na své sociální okolí. Toto spojení se nazývá sociální sítí rodiny. Sociální síť rodiny je koalice rodin na sobě závislých, do níž se někdy počítají ještě jiní nepříbuzní lidé (přátelé, známí, případně i profesionálové pracující v institucích, jež s rodinou přicházejí do styku). Rodina si vytváří vnější vztahy na základě své koncepce sociální skutečnosti.“ (srov. MATOUŠEK, O.: Rodina jako instituce a vztahová síť. 3. vyd. Praha: SLON, 2003).
Druhý názor prezentuje známý český sociolog Ivo Možný:
„Už nejstarší etické a morální normativní spisy poukazují na to, že jakmile lidé přestávají plnit rodinné závazky, společnost ztrácí svou sílu. Konfucius byl už před dvaceti pěti stoletími přesvědčen, že by přibylo štěstí a prosperity, kdyby se každý choval řádně ve svém rodinném životě. Nepřehlédnutelná část nejstarších posvátných židovských knih klade důraz na význam poslušného dodržování pravidel rodinného života. Také nejstarší dochované indické spisy věnují značnou pozornost rodině. Hierarchické uspořádání rodinných vztahů sloužilo od nepaměti jako opora a legitimace hierarchických uspořádání vyšších společenských celků a respektování moci hlavy rodiny socializovalo k respektování moci panovníka.“ (srov. MOŽNÝ, I. Sociologie rodiny. 2. vyd. Praha: SLON, 2002).
Myslím, že se výše uvedené dva názory hodí do našeho tématu, týkajícího se rodiny ve společnosti a že názory odborníků nás obohatily.
Prameny:
MATOUŠEK, O.:Rodina jako instituce a vztahová síť. 3. vyd. Praha: SLON, 2003. 161 s.
ISBN 80–86429–19–9.
MOŽNÝ, I.: Sociologie rodiny. 2. vyd. Praha: SLON, 2002. 250 s.
ISBN 80-86429-05-9.